Nase trasa vedla prez Polsko, Litvu, Lotyssko, Estonsko do Ruska a nasledne pak na sever, do republiky Karelie, mista, kam se po posledni dobe ledovy pohla znacna cast ugrofinsky vetve. Cilem bylo pokusit se prejet jezero Ladoga, ktery je velky zhruba jako Morava a prez ktery vedla takzvana cesta zivota v dobe, kdy byl za druhy svetovy valky skoro 900 dni oblehanej tehdejsi Leningrad a lidi zabijeli svy slabsi pribuzny aby nakrmili ty, co meli vetsi sanci na preziti.
Po ceste jsme se stavovali ve vsech hlavnich mestech ( Varsava. Vilnius, Riga, Tallin) a musim rict, ze Estonsko, a zvlast pak Tallin me absolutne nadchnul. Kam se hrabe Praha a cely Cesko. Takovej vozovej park, cistota, sluzby a jazykovou vybavenost jsem v byvalym vychodnim bloku, natoz pak v byvaly sovetsky republice neocekaval ani nahodou. Ale o tom mozna pozdejc.
Shengen je super a tak nas cekali jen jedny hranice. Zvolili jsme Narvu na EU strane a priznacne nazvany mesto Ivangorod na strane rusky. Pro sichr jsme meli zarizeny jisty privilegia skrze jednoho plukovnika statni bezpecnosti Ruska a tak to i prez veskery papirovani netrvalo vic jak hodinu a pul a my vyrazili smer St. Petersburg. Byl to absolutni sok. Mesto je uzavreny i z rusky strany a tak nas cekala jeste jedna kontrola, kterou nas plukovnik briskne vyresil. V tu dobu jsem jeste netusil, jak velky je to zvire a jenom ziral okolo sebe. Silnice prvni tridy je plna hlubokejch der a absolutne nechapu, jak na tom mohou rusove jezdit. Sem tam bylo videt u silnice odstavenej starej vrak, mnohdy i s posadkou a jednou dokonce prevracenej kamion, jehoz ridic si z dlouhy chvile zapalil jednu z pneumatik aby se zahral, zrejme pri cekani na pomoc. Nikdo nejevil ani naznak ochoty zastavit.
Ivangorod - vstup do mesta.
Petrograd pro me znamenal v prvni chvili velky zklamani. Je to opravdu velky mesto, asi 60 km na dylku a Neva je pomerne slusna reka, ktera je az 1,2 km siroka. Praha je proti tomu malebna vesnicka. Je to mesto mostu, ( cca 360 ) sirokejch ulic a spiny. Nenajdete tam zadny vyrazne historicky budovy protoze je stary jen zhruba 200 let, kdyz si car vymyslel, ze postavi "Benatky severu" na bazinach a sezval vyznamny architekty ty doby. Na mnoha budovach je dodnes videt jistej majestat a cely by se to dalo shrnout do pojmu "zasla slava". Na tu jsme nakonec narazili i na hotelech. Sveho casu to musely bejt naprosto luxusni budovy, bohate vnitrne zdobeny a na kazdem patre recepce. Vysoky stropy, stare kvalitni kovani, velkoryse pojaty vnitrni prostory v kombinaci se socialistickym nabytkem, radiem po drate a typicky ruskou elektroinstalaci me privadeli do kulturniho transu.
Petrohradsky hotel.
Petrohrad je mesto kontrastu, najdete zde mista, kde stoji metr ctverecni 8500 dolaru ale taky mista, kde je to fakt des.
petrohradska vedlejsi
Ve mestech jsou silnice vetsinou OK a jezdi se tam metodou vetsiho, silnejsiho a dravejsiho penisu. Tramvaje jezdej zridka, jsou poloprazdny, stary a omlaceny, nemaj prednost a jsou opravovany svareckou a zakladovkou. Lidi vyuzivaj, pro me zcela nepochopitelnej system malejch dodavek, ktery stavej kdekoli si mavnete a metro. Podle me, maj rusove auta do mesta a zvlast auta mezi mesta. Mezi mestama je to nahul i pro offroady.
Mrkli jsme na par vyznamnejch budov, chram vskriseni Krista, Admiralitu, Zimni palac, Ermitaz atd. a svistime k Aurore.
Chram vskriseni Krista
Zjistujeme, ze je pro verejnost zavrena. Do akce nastupuje "nas" plukovnik. Par slov, vojacek u vstupu sklapne paty, zasalutuje a uz vstupujeme na palubu. Diky nasemu prave ziskanymu statutu si dovolujeme i ne zcela bezny navstevnicky aktivity. Natacime dela, otevirame nabijeci cast a strkame do hlavne neco udu. S napetim sleduju nervozni pohledy posadky, ktera ma prave sluzbu a ktera ani necekne.
Aurora jen pro nas.
Zvazujeme vystrel ale nemame co nabit
S myslenkou, ze se nachazime v ty vyrazne civiizovanejsi casti Ruska jsme dorazili do Kirovska, par desitek kilometru vychodne od Petrohradu. Je to okresni mesto, historicky hodne spjaty s oblehanim Leningradu. Na namesti stoji neohrozene Lenin s vlajicim plastem a na radnici vyzva, aby se vsichni proletari spojili. Tam se zastavil cas. Ale jen v minulym stoleti. Dal to bude o par desitek let hloubeji. Cekame na policejni doprovod a vedeni mesta, aby jsme mohli spolecne vzdat holt stovkam tisic lidi, ktery padli pri blokade nebo umreli hlady.
Neco malo z tehdejsi reality.
Mrtvoly se sbirali na ulici, tela se kradli i na hřbitovech, jedli zemrele pribuzne.
18-leta Vera utopila v umyvadle novorozenou dceru a s matkou je snedla.
Sousedi ukradli mrtvolu 6lete divky a snedli.
Vlakali souseda pod zaminkou vymeny potravin, zabili a snedli.
Vylakali deti na bonbon - zabili a snedli.
Muz zabil manzelku a její maso dal neterim s tim, ze je psi.
2 starsi sestry zabili svou 14-ti letou sestru a snedli ji.
69-letá žena zabila vnucku a nakrmila jejim masem jeji rodice a sourozence.
atd.
Jen za dva mesice behem blokady zemrelo 200 000 lidi.
Kirovsk dnes, 200m od radnice:
Zastupce starosty pak vede plamenou, hrdou a patetickou rec o tom, ze kdyz nekdo prijde v dobrem, bude privitam a kdyz se zbrani, se zbrani bude hnan. Se stejne vaznou tvari mu na to jeden z ucastniku expedice razne rika, ze nasi zbrani je humor a bere mu vitr z plachet. Pak nasleduje opet 100g vodky. O vodce uz psat nebudu, ta je vzdy a vsude.
Navstevujeme muzeum bitvy s monumelntalnim ctyricetimetrovym obrazem, kterej malovalo pet lidi 3 roky. Je opravdu dechberouci a nechavame si popsat 3 roky desu, ktery tehdejsi obyvatele Leningradu zazivali.
detail obrazu
Zkoukneme "detsky tanky" a formalni stranka expedice je za nama. Ac antikomunista, pacifista a skeptickej k Rusku musim rict, ze na me udelala ta prohlidka dojem a predstava o tom, jaky to tehdy asi bylo byla mraziva. Prespavame v hotelu, kterej nam bere zbytky nasich naivnich evropskych predstav. Je neuveritelny, v jakym prostredi je mozny servirovat fantastickyho lososa jako predkrm.
Pruchod mezi hotelem a jeho restauraci
Konecne vyrazime smer Karelie. Cesta je priserna ale mistama se objevuje i to, cemu se v Evrope rika silnice. Suneme se na nejsevernejsi cast Ladogy a nad ni, vyrazne severneji nez je Stockholm nebo finsky Tampere. V momente, kdy vidime smerovky s mestama ve stovkach a tisicich kilometrech si zacinam uvedomovat skutecnou velikost Ruska. Vesnicky jsou kouzelny a patrej do uplne jiny doby.
Mistni kostel.
Nas plukovnik zustal v Petrohrade a tak zustavame jen s pruvodcem z petrohradskyho offroad klubu napospas lokalnim bossum. Ruska milice ma genialni zachytnej system. Vzdy na klicovych mistech jsou pevne stanice tamni dopravni, mnohdy pripominajici stavebni bunky, ktere se nesmi fotografovat. Pri jednom presunu jsme byli zastaveni s tim, ze jsme nezastavili predchozi hlidce. Bylo to docela zajimavy, protoze prechozi panove rajonu evidentne staveli auto pred nama. Jaky bylo nase prekvapeni, kdyz jsme se dozvedeli, ze je jedno koho staveli, ze jsme meli zastavit taky a ze jsme udelali zavaznej prestupek, protoze jsme zastavujici auto objeli, pricemz jsme prejeli caru. Na otazku jakou caru, ukazal tamni Voloda z bakelitovyho domecku na neviditelny oznaceni vzdalenejsi krajnice. Prez znatelnou vaznost situace jsme se rozesmali. Nasledovala hodinka a pul dohadovani se o tom, jestli muze ruskej pistolnik zabavit ceskej doklad a hodinova diplomaticka mise naseho pruvodce, asi na tamnejsi pomery nizko postaveneho byvaleho vojaka.
Mezitim probiha zcela samozrejma vymena kontaktu mezi vsema, kdo jsou v ty chvili zadrzeni, zrejme jako pripadna obrana proti nejakymu dalsimu narceni ze strany milice. Zajimavy.
Nakonec jsme milostive propusteni, dalsi hlidkou s usmevem upozorneni, ze se zpatky s autama prez hranice nedostaneme a jedeme dal. Hlupacci, nevedi ze mame za zady "plukovnika"
Zacinam se pomalu adaptovat na ruskej system.
Po prijezdu na sever a noci straveny na Karelijsky diskotece, ze ktery jsme zbabele zdrhli protoze pomer mezi muzi a zenami je v celym Rusku a Karelii zvlast, vyrazne ve prospech zen se dostavame prez nadherny vesnicky ze severu k jezeru. Razime si cestu snehem za posledni vesnici a prichazi nas tam podporit mistni umelec, chudoznik.
Multiumelec.
Vypada jak z rusky pohadky, je fousatej, s vyraznym brichem valicim se z pod umastenyho tricka, na sobe ma spinavou bundu z mesta a sebou zprvu nejakej klavesovej nastroj, ze kteryho vede hadicka do ktery fouka. Zacina produkce. Kdyz vidi nas udiv, odbehne do svy polorozpadly drevenice a po chvilce se objevuje s dvema, pravdepodobne vodovodnima trubkama, nejakym zahadnym zpusobem k sobe pripevnenejma a spousti opravdu koncert. Nestacim zirat.
Pak rika neco o tom, ze maj ve vesnici jeste skladatele, ale ten ze neprijde protoze ho videl naposledy vcera jak mizi s vodkou v lese. Po pul hodine vidime z lesa vychazet nejakou neuveritelnou pozituru. Lehce se kymaci, neco si povida a zcela ignoruje jedno z nasich aut kterymu leze pod kola. Mavnutim ruky pozravi ale kdyz se mu nezdala reakce dost vrela, zacina kopat do auta. To ho vysili natolik, ze upadne a usne. Nadherna zeme.
Konecne jsme dorazili na Ladogu. Zimni Ladoga je super. Kazdej zname jak vypada more .. ale kdyz vidite siroko daleko jen led pod ocelovou oblohou, je to silnej pocit. Zvlast pak v Rusku.
Zkousime sirku ledu, ktera ale diky mirny zime zdaleka nedosahuje metru a pul jako za valky. Ma s bidou 20 - 25 cm a nekolik vrstev mezi kterejma je voda. Nejvetsi odvazlivec, Erik, privazuje k zadku auta kurtu ( aby bylo pripadne mozny auto vytahnout) a vyrazi na jezero. Led praska tak mocne, ze prcham i s kamerou bliz ke brehu. Erik se prohani po jezere neohrozene dal a zda se, ze je vsechno OK. Na led vjizdi i druhy auto ale protoze je tezsi, v zapeti se bori pod prvni vrstvu ledu a vsichni se modlime, aby propad nepokracoval. Vytahnout auto, byt je zapadle jenom kousek trva minimalne hodinu a uchyty jsou pod vodou. Hola ruka vyrzi ve vode neco kolem 5 sekund a pak prestane poslouchat a dost boli
Behem zachrany akce se bori i druhy auto a jde trosku do tuhyho. Nakonec se nam to dari ale bohuzel musime prejezd prez jezero vzdat. Jsme zklamani.
Ladoga.
Druhej den si stanovujeme dalsi cil. Dobyt vodopad, ktery je soucasti jedne etapy legendarni Ladoga Trophy, asi nejtezsiho zavodu offroadu na svete. Popisovat to asi nema cenu, to se musi zazit. Nakonec se nam to dari a vsichni jsou spokojeni. Podle vseho jsme jako prvni dojeli v zime k vodopadu autem.
Vodopady.
Popisovat vsechno nema smysl .. uz tak sem to koukam prehnal a sem linej vybirat pekny zabery z kamery, protoze to nemam jeste ani nagrabovany. Dohromady jsme ujeli asi 6000 kilometru, bylo to unavny ale stalo to rozhodne za to.
Tvrde se pracovalo i v noci ...
[/quote]
.
Škoda,že to nešlo 
(