Ahoj všichni kdo to tu sledujete.
Trochu reportu z prologu a z prvních dvou etap.
Na prolog jsme už po lonských zkušenostech trochu zanevřeli, takže jsme v klidu odstartovali až ostatní poblázněnci vyrazili. Vzhledem k tomu, že jsem se Žabákem v této verzi jel poprvé, tak jsem se i trochu krotil. Nicméně jsme začali zjišťovat nějaké drobné problémy, které se bohužel dnes ukázaly jako docela zásadaní.
Ale k tomu se snad dostanu.
Prolog jsme tedy odejeli na 19tém místě a z něj také startovali do první etapy. Ta ještě jakž takž ušla, ale už začaly problémy s řízením slavných náprav Volvo 303. Přesto, že je vepředu pomocná hydraulická pístnice a na mé výslovné přání i tlumič řízení, to prostě nefunguje. Je na to obrovský zpětný tlak při nárazech, kterých je nepočítaně. Takže asi 10km před cílem, z celkových 45, nám praskla tlaková hadice mezi převodkou a čerpadlem. Jet bez serva s malým volantem je očistec. Tolik ran kolik jsme dostal přes prsty, zápěstí i ramena jsem asi nikdy nezažil. Navíc jsme zjistili, že originál PTO přetěžová spojka mech. navijáku prostě místní poměry nedává.
Takže ty nejhorší věci musíme jezdit na elektrický naviják.
Každopádně etapu jsme dokončili a přesto, že nás v závěru předjelo několik aut jsme byli i na lichotivém 12tém místě.
Večer jsme začali řešit divný zvuk ze sání motoru, které je v kabině, takže je to opravdu dobře slyšet. Sundali jsme víko motoru a zjistili, že jsou velké vůle na ventilech. Bohužel to bylo zapříčiněno tím, že se začaly vytahovat šrouby, co drží klaviaturu ventilů, z hlavy. Daly jsme je opačně a vypadalo to, že je to OK, ale zvuk nezmizel. Takže jsme ještě zkusili vstřiky. Taky nic. Tak jsme to nechali, ať se to projeví dnes.
Navíc jsme někde ke konci etapy ztratili vafle, což byl následek toho, že se utrhla závlačka na Hiliftu a ten si tak udělal prostě místo a evidentě se mu tam ty vafle nelíbyly.
Ještě se mu také nelíbyly zadní světýlka a pár plastů.
Každopádně to všechno vypadalo OK a tak jsme z očekáváním vyrazili do dnešní nejdelší etapy, která měřila 72km.
Ale hned asi po 1km od startu jsem zjistili zač je toho řízení loket. Po pár ránách na kola najednou přestalo jít zatáčet, takže jsme s Mírou začali zjišťovat proč. Bohužel ta pístnice není evidentně připravená a terén, přesto, že Honza Toomich na ní pár let jezdil svého Defíka na stejných nápravách.
Nějak jsem to pozohýbali za pomoci navijáku zpět a přemýšleli co dál. Zkusili jsme jet tedy dál. A kromě toho, že se to ještě dvakrát ohlo samo tahem při couvání do kopce, tak jsme začínali zjišťovat, že převody našeho Žabáka v kombinaci s motorem 300tdi si prostě s nápravami z Volva nerozumí. Není žádná pozice kdy by Žabák dokázal přenést výkon (byť bídný) na kola. Buďto je to pod turbem, nebo přetočené. A je jedno jestli je to na krátké nebo na dlouhé. Následkem toho se do kopců, kterých je tu samozřejmě opravdu požehnaně) vlastně nedá jet. Buďto je motor přetočený s plným tlakem turba a začne se za chvíli hřát, nebo je podtočený a nastane totéž. Asi po dvacátém vychlazování za stoje, jsem změnil taktiku a i díky tomu, že jsme se propadli až někam dozadu a nikdo na nás už nedorážel, jsem začal jezdit do kopců úplně krokem na krátké rychlosti, téměř na volnoběh. K našemu překvapení Žabák za jízdy krokem vyleze úplné nesmyly. Když jsme mu nakládali, tak se sice kola točily jak blázen, ale klouzaly a kolikrát jsme dostali i sáně zpátky v prudkých výjezdech. Ale za pomalé krokové jízdy ani jednou a vyjeli jsme toho asi mnohem víc.
Došly jsme tedy k závěru, že nebudeme závodit, ale pojedeme na Karla Lopraise, tedy na Hyenu a počkáme kdo odpadne.
Bohužel i tenhle plán nám byl překažen asi 15km před cílem. Najednou rána a motor začal běžet na 3válce.
Už jsme ani nezjišťovali co se stalo a držel jsem plyn dokud to pojede. Když to asi 2km jelo stále stejně za strašného rachotu na 3válce a nic se nezhoršovalo, dospěl jsem k závěru, že se vytrhl nějaký ten šrou z klaviatury ventylů a praskla ta vahadlová tyčka, a že prostě dojedeme.
Sice to bylo ještě pár navijákových výjezdů a pár močálků, ale náš traktůrek (má to zvuk jak stařičký Zetor) bojoval srdnatě dál. A přes všechny trable jsme nakonec cíl viděli a i jsme jím projeli.
Teď kluci Miky ze Zdendou vyndavají motor. Po prvotním ohledání jsme zjistili, že se opravdu vytrhl šroub z hlavy, ale ne ten který jsme opravovali, ale úplně ten na druhé straně, který normálně držel a vůbec se nepovoloval. Jenom jsme ho zkoušeli dotáhnou a normálně držel.
Další věc je úplně ohnutá panhardka a budeme muset vyřešit tu pístnici. Po trojím rovnání jí moc nevěřím. A ten motor jsme se rozhodl vyměnit také, protože už mu také nevěřím. Ťěžko říct co se v něm všechno odehrálo, a proč se hřeje tak moc a proč se z něj začala vytrhávat ta klaviatura.
Takže držte palce, ať se ještě svezeme. Asi se nebudeme trápit a motor, který už kluci vyndali, (teď tu byl Miky) vyměníme až zítra místo Trophy Day. Ten nás s Mírou stejně bytostně nebaví.
Výsledky z dneška ještě sice nejsou, ale na žádnou parádu to asi nevidím.
K
Má to aspoň jednu výhodu, Miky se nefláká 
Zdravím do HR a držím palce 