Nejenom právníkovy nohy jsou hodny vašich ctěných pohledů. Všechny tvé fotky Rovere jsou totiž excelentní. Kdybych možná neměl v hlavě samé klukoviny, třeba bych také vyfotil něco tuze pěkného.
Bez ohledu jak ta akce pro mě skončila, musím říct, že to bylo skvělé. Honzo, jsi vynikající organizátor, všechno klapalo na jedničku, ubytování bylo fajn, trasa pro sobotní greenlaning byla moc pěkná a i vše ostatní musím hodnotit v superlativech.
Děkuji samozřejmě všem, jsem vaším velkým dlužníkem, moc jste mi pomohli.
Pro vás ostatní, co jste na Sběru starého hliníku nebyli, snad jen tolik, že můj případ budiž pro vás mementem a jezděte hlavou. Mě tak nějak vždycky po chvilce jízdy dědkem začnou svrbět ruce a mám chuť blbnout a to je ten nebezpečný okamžik, kdy člověk může ztratit tak jako já v sobotu, smysl pro realitu a soudnost. To, že jsem na svažitém poli začal zkoušet drifty byla naprostá kravina a ohrozil jsem tím i ostatní, kteří se mi klidně mohli připlést do cesty. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by dědek mohl zakopnout nebo se prostě postavit na dvě. Očití svědkové říkali, že jsem jel minimálně několik metrů po dvou a já si toho ani nevšiml. Pamatuji si, že jsem v jeden okamžik, poznal, že se mi to vymklo z rukou a v následujícím zlomku vteřiny už jsem se řítil proti bočním dveřím u spolujezdce, kterým byla navíc moje dvanáctiletá dcera. Že jsme nakonec šli z boku na boudu a z boudy znovu na druhý bok, jsem si vybavil až když mi to ostatní řekli. Vzpomínám si jenom na konečný pád proti místu, kde je sešroubována střecha hardtopu s boční stěnou, náraz hlavou do toho místa (v tu chvíli to ani moc nebolelo) a dopad Niki na moje záda. Naprosto vyšokovaná řekla jenom: "Tati, já budu asi brečet!". V tu chvíli jsem se jenom modlil, aby neměla někde slisované nohy. Naštěstí to díky Bohu odnesla jenom naraženým loktem a modřinami na boku. Také si asi trochu natáhla svaly na krku, protože si stěžuje na bolest v tom místě. Dneska jsme se divili, proč je Nikolčino sedadlo ta potlučené a dostalo se nám odpovědi, že vylétlo z auta a skončilo pod ním. Udělalo se mi úplně nevolno...
Já nacházím stále nové a nové šrámy na těle i duši, ale snad se brzy zotavím a začnu se těšit na téměř odznovu postaveného Děkda - většina plechů vzala za své (Sběr starého hliníku je opravdu trefný název akce

), ale šasi vypadá, že je úplně vpořádku. Dědek jede rovně, řízení je v normálu, brzdí to dobře, motor běží perfektně, chladič chladí i přestože maska je trochu nakopnutá a vůbec mám pocit, že pokud jsem měl při dnešní cestě z Kutné Hory nějaké potíže, bylo to při řazení a přejezdech kruháčů kvůli pravděpodobně zlomeným žebrům a pochroumanému rameni. Zatím jsem neměl čas na fotky, tak pouze předkrm.
Zdraví Neklan (ten s housenkou na hlavě, jak trefně poznamenal Roger. Onou housenkou je šest stehů, které mi spíchnul místní doktor)