
Tak zítra uplynou dva roky od pořízení radosti jménem Katy ....
Už jsem tady toho napsal dost, nicméně už jsme projelii pár cest s vámi, i bez vás, vyměnili a sežrali (dáma promine) litry oleje a vyžunkali hektolitry benzínu a piva a jedeme dál.
Co se povedlo ?
Dělal jsem někde ve stodole nějakou elektriku a už když jsme tam jeli, tak startování na prd (startér po repasi a nic ) no čert by vás vzal že jo

... no ve stodole nic, tak jsem prodloužil kabely od minusu až na kostru a chytla blbě ale jo. Takže doma hup pod Kačenu (všimněte si že majitel Serie pokud neladí motor, se vždy válí pod autem většinou skokem plavmo

) a opět dlouhé, předlouhé čumění. Nakonec rozborka půl auta (u šesti koňky vyndat startér nejde ani kundím chmatem), je třeba sundat tunel u fofrklacku, podlahu spolujezdce, vyndat topení a....

no dobře

vodehnul jsem odšroubované topení přidělané na hadicích a vyndal startér. Po druhé pravda, šlo to o poznání lépe a rychleji asi o deset minut a dva krvavé šrámy míň. Oprava startéru (vycákaný cín odkudsi vlivem přehřátí) no dával sem mu slušně když nestartila to jo

. Naměřený kabely byli k dodání s opraveným startérem a po serii nadávek na Serii, namontěny tam kam patří. Katy se při startovaní otočí jak čamrda a blafne skoro na hned. Dalším počinem bylo seřízení předstihu jó jasně, celý dva roky sem jezdil tak vo 5° hnutým předstihem takže netáhla, žrala a nestartovala

. To jsme poladili a tak nějak sem si myslel, že mám jako tak trochu uděláno a bude chvilku pokoj. Pán Bůh míní a Serie

mění na sraz do Kaplice, jsem jel v koloně z Prahy a my jsme jeli skoro 80 km/h a Kačena v tom vedru vyžungrala nejen benál, ale i volej takže zase dala najevo, že péče o dámu z ostrovů je nekončící seriál

.
Minulou neděli jsme s Alikem zaklekli do bloků a během 8mi hodin udělali repas přední nápravy. Alik vysvětloval, lisoval a vyklepával ložiska, já montoval hekal a vrhal se plavmo pod Katy (už zase). Celkový stav koulí už byl žalostný a levá strana naprosto tristní jediné co bylo plusem hromada vazelíny, díky které neskončila přední náprava fatálním krešem. Projetí se nekonalo neb ve 20:00 jsme byli schopni si říct s Alikem jen Tak čau ! Já jsem pak po koupeli padl do postele hubou napřed a zdálo se mi o raubířích.
Další díl tentokráte o motoru a olejovém apetitu Kačeny zase příště.
Omlouvám se všem fotomilcům já prostě zapomínám fotit takže fotky od mé maličkosti jsou vlastně vzácné

Koukám abych viděl a když už vidím nepřestávám snít.