podělím se s vámi o příběh, jak jsem k RRC přišel

V neděli ráno, po pařbě delší něž bylo záhodno, jsme z Berouna vyrazili do Brna podívat se na jedničkovou Diskošku. Se značnou kocovinou a úsměvem na rtech jsme našli auto tak odporný, že by jsme ho nevzali pomalu ani zadarmo, natož za 70 tis.. Vyvstala tedy otázka co dělat, když už jsme ujeli 300 km a nový auto nemáme. Slovo dalo slovo a vyrazili jsme na Slovensko, jakože "když už jsme v Brně", no a tam se nám podařilo střetnout s majitelom RRCčka. Po prohlídce, vyjížďce, přezutí a dlouhém klábosení a asi pěti hodinách jsme vyrazili i s RRCčkem na dlouhou cestu domu, kterou naštěstí zvládnul bez problémů (a taky bez značek, dálničních známek a pojištění). Abych to uzavřel, stal jsem se takovouhle "náhodou" šťastným majitelem otlučenýho classika, kterej z venku žádnou velkou parádu neudělá, ale mechanicky se zdá být v pořádku.
Přejte mi štěstí, ať slouží tak jak má

Dave