CZECH LAND ROVER FORUM

Dírky nepomohou, skrz ně se matrace a spacáky nevyždímá. Už mě to taky napadlo. Musím konstatovat, že se stan přesunul z kategorie stanů do kterých poteče do kategorie stanů do kterých teče.

Tak jsne před deštěm úspěšně ujeli skiro až do Azerbajdžánu - národní oark Vaslovani. Úžasné cesty vyschlými řečišťmi, polopoušť, skoro jako v Africe.

Po dvou dnech dodliva skákání po místních necestách v blízkosti hranic s Azerbajdžánem první větší problém - vytržený šroub držáku rezervy. Holt poté co je otočený vzhůru nohana kvůli větším kolům, a teď i s bednou to nedal. Naboucháno zpět kladivem, staženo kurtou a budene hledat nějaký servis se svářečkou.
Jinak je to tu skoro jako v Africe - místo srnek tu běhají gazely, místo koroptvi frankolíni, lítají tu orli, jenom supa nebo šakala jsme ješte neviděli.
Zítra koukneme na bahenní sopky a potom se potupně vrátíme na asfalt. Průměrná rychlost na místních šotolinách je tak 20, na asfaltu je to alespoň 40.

A aby toho nebylo málo, tak jsne sice na totálně suché pláni, ale večer jak zalezlo slunce, tak místo kousavých much přiletělo veliké množství komárů, a už neodletěli.
Po ránu jsem vyměnil měch na zadní nápravě, vydržel 6 let, výrobce Contitech. To je dvakrát déle než předchozí Dunlop, a hlavně bez exploze. Zvládnul jsem to za 15 minut bez sundání kola.

Bahenní sopky, jedny malé, druhé s asfaltem.

Abano pass na cestě do Omala.

Tak jsme doskákali až do Omala. Nevím jestli je to horší nahoru nebo dolů, a zajímalo by mě, jak ty malé serpentýny dával Kamaz, co sem dojel.

Tak dneska jsme si to dali jenom nakonec a zpět do Omala - přes Dartlo až do Girevi odkud už to dál autem nejde, ani s povolením. Jak je Omalo díra, tak Dartlo a Girevi jsou jestě o kus větší díry. Ale stálo to za to.

Cesta zpět přes Abano pass byla výživná. Mlha, déšť s chvilku i sněžení. Fotek moc nemám, tak alespoň jedna, kde je i auto. Naštěstí stačilo sjet o půl kilometru níž a počasí se umoudřilo.

Tak jsme si našli lepší počasí kousek od Kazbegu - údolí Truso.

Super zaber.

Jvari pass. Na jedné straně to přehnali s minerálkou, na druhé jsou super výhledy.

Velka paráda....

Včera jsme si projeli Baghavachosghele pass - 2968m, GPS ukazovalo o něco víc. To byl skutečnej konec světa. Dnes bereme relax v hotelu ve Msketě. Úplně v historickém centru. V horách chládek, tady je přes 30.

A ještě večerní pohled. Kotel je z roku okolo 1020.

Po skalním městu Uplisthike jsme dali něco trošku děsivějšího - muzeum v Gori. Komentář netřeba. A dnes noc u jezera Tabatskuri ve 2000m. Mezitím takovej silnější offroadek v Malém Kavkazu, z toho fotky nemám, redukovaná jedna a uzávěrka celkem limituje možnosti focení za jízdy řidičem i posádkou. Zvlášť boční náklony.

Nádhera... . A pěkně fotíš...
Jinak ty zadní dveře a všechno co tam drží tu obrovskou bednu, by zasloužilo metál, že to vydrželo tak dlouho.

Jezero Paravani. Lepší gotky budou z foťáku. Včera ještě drobná úprava zadního pérování. Netěsnící měch sebou vzal i kompresor, takže vyřazena diagnostikou automatika a jedeme na ruční ovládání. Kompresor to nějak nafoukne, ake trvá to dlouho. Když umře úplně, tak přehodím druhej, co s ním foukám uzávěrky, ale nejradši až doma. Poslední repase kompresoru byla před 8 lety, asi.

Kousek jsme se posunuli na jih na náhorní planinu. 1700m, v noci bouřky nad hlavou, ráno sluníčko.

Pod námi skalní město Vardzia. Už jenom pár serpentin dolů....