) jsme nakonec jeli pouze Velrybou. Cesta probíhala velmi pohodově, vyjeli jsme v sobotu ráno směr Francie. Prvních pár dnů jsme plánovali strávit ve východní části v Alsasku a Champagne. Po cca 9 hodinách jízdy jsme překročili hranici skopčáklendu a uvítala nás sladká Francie svými vinicemi, bagetou a krásou. První zastávka byla plánovaná v městě Mety (Metz). Krásna to katedrála, tržnice a dobré víno. Poté jsem se přesunuli do v minulosti válkou zmítaného Verdunu. Úchvatné místo, zejména pak pozůstatky bitvy u Verdunu, kde v průběhu cca 10 měsíců zahynulo na 700.000 vojáků (Francie, Británi, Rakouzsko, České země a mnohé další). Vidět zemi rozrytou polibky děl, jak zpívá D.L. je velmi působivé. Místo bitvy je dodnes ponecháno v původním stavu, pouze lesy a tráva byla milostivá a přikryla utrpení vojáků.
Další den jsme jeli do místa zaslíbeného vínu, resp. bublinkám, do Remeše (Remy). Uprostřed města krásná katedrála, v každém bufetu nalejou skleničku vychlazené šampaňského (ne sektu, tady mají pravé
). Prostě pohoda.Den třetí byl určen pro odpočinek a vrátili jsme se zpět na Francouzsko – Německou hranici do městečka St. Avold. Cestou jsem navštívili některé pevnosti z Maginotovy linie (Hackenberk…). V St. Avoldu jsme si nemohli nechat ujít návštěvu největšího amerického válečného hřbitova mimo území USA. Jména na hrobech jsou různá, ale hroby neznámých vojínů působí asi nejsmutněji. Večer jsme se setkali s našimi kamarády a jejich vozovým parkem v krásném kempu kousek od města.
Nyní nás čekalo cca 300 mil přes celou Francii až na západní pobřeží do Normandy. Cesta bez větších problémů utekla rychle. Potkali jsme ještě pár kamarádů z republiky, kteří taktéž mířili na oslavy. Klobouk dolů před jedním, který je s Jeepem Willys typ early (z první série – velmi vzácný kousek) po ose až z Prahy. Večer jsme dorazili na pláž Omaha do krásného hotelu D-Day, kde již nás očekávali majitelé.
Další dny nebudu popisovat detailně, jména městeček a vesnic jsem stejně zapomněl a více je vidět z fotek. Mezi nejkrásnější zážitky každopádně patří setkání s veterány. Byť je to již 65 let, tak chlapi, kterým táhne na devadesát, mají neuvěřitelný životní elán. Přišel k baru, bouchnul pěstí do stolu, vyklopil do sebe panáka whisky, plácl ženu po zadku a zase odešel.
Až na zásadní faux paux francouzského prezidenta, který nepozval Její Veličenstvo Britskou královnu a místo toho se tam nasral ten americký černoch, byly celé oslavy ve znamení pohody a klidu.
Fotky z celé akce jsou zde: http://and.rajce.idnes.cz/
Tady jen pár pro inspiraci.
H.
